Básně čtvrté noci

Jan Dolejší
Šíp

Přesným zásahem
šíp se vrývá
do masa, svalů,
kostí, šlach

chladná ocel
razí si cestu
k tepoucímu srdci
na potlach.

Maso trhá,
a krev teče.
žebra láme,
a krev teče.

neplačte však,
naši milí,
to jen střelou
Amorovou
zasažené
srdce trpí.
a s ním i
další orgány.

Jan Dolejší
Sněží


Sněží.

Má mysl
by měla být
svěží...

to stěží

Sněží.

Bezdomovci
u plynovodu
leží...

chtějí přežít.

Sněží.

mé myšlenky
zase někam
běží..

a nevěří
kněžím...

sněží..

sněžím

Jan Dolejší
Bodláčí

Sedmikráska
přese husté bodláčí
proráží si cestu.
Derouce se za sluncem
Kamsi vzhůru, k světlu.

I mé city prodírají
se tím trním bez konce.
A ty, slunce nedostižné,
tisíce mil vzdálené,
unikáš mi dennodenně,
ladně, svižně, lehounce.

Jan Dolejší
Opilý pohádkář

Dětská mysl
rychle klopí
v žáru studu
svojí tvář

Když vypráví
svoje báje
zas opilý pohádkář.

Jeho mysl
zkroucená je,
a zjizvená jeho tvář.

I on rád by
v pohádce žil,
plné krabic vína.

Mezitím on
ulehává
do lihového klína.

Jan Dolejší
Havrani

Studený severák z daleka vane,
a ten vzduch hryzává hluboko do duše.

Studený severák oblaka žene,
černá jak zachlá krev na retu žen.

Studený severák oblaka havranů,
těch černých vojáků bičujících podzimy,

přináší zdaleka pro ty, co ztratili
svou vlastní důstojnost, dobrost či sen.

Až černí havrani duše jim zaplaví,
proklovou zobáky podzim jich života,

po němž následovat smí jenom zima.
A smrt.

Jan Dolejší
Hyena

hyena,
nenasytně se dávící
mršinami lidských citů

také nyní
přežvykuje neomylně
sousto za soustem.

A v těch jejích
bělostných tesácích
zračí se zmar a zkáza

Jen zmar a zkáza
těch, co jsou slabí,
že jí podlehnou.

Smrt a zkáza těch,
co milování podlehnou.
I taková je láska

Hyena.

Jan Dolejší
Před tím, než se rozední

Před tím, než se rozední,
sleduji tvá spící líčka,
Dříve, než se probudíš,
dříve, než mi prozradíš,
že nehledíš na slovíčka.

Ještě, nežli vstane slunko,
a ještě než ti ráno tvář
zulíbám až k nepoznání,
chci ti napsat vše, co chtěl bych říct,
chci ti nechat krátké psaní.

Před tím, nežli tvoje víčka
spatří dnešní den a svět,
napíšu ti krátké psaní,
že jsi prostě k zulíbání,
že nevím, jak se udržet.

Jen promiň, že se opakuji,
A ty to víš, snad nazpaměť.

Jan Dolejší
Slečna s kaštanovými vlasy

Haló, vy,
slečno s kaštanovými vlasy,
ano, vás mám na mysli.

Haló, vy,
slečno s očima jak pomněnky,
na jejichž pohledu jsem závislý!

Haló, vy,
Nejdražší má múzo múz!
má inspirace, i má touho!

Ano, vy,
slečno z mojí fantazie!
čekám na vás již tak dlouho.

Haló, slečno, kde vás jen mám?

Jan Dolejší
Dámy a pánové

Dámy a pánové!
Drazí dnešní diváci,
dnes na jevišti uvidíte
tři lenochy při práci!

Neváhejte, pojďte k nám!
A spatříte nepoznané!
Levharty či pardály,
Kočky stříbrem obsypané.

Drazí i nedrazí!
Vážně neprohloupíte,
když do naší přeslavné
štace vstoupíte.